D o s l o v


Pokud je vám známo Ohiyesovo dílo pod jeho anglickým jménem Charles Alexander Eastman nebo pokud jste očekávali nové vydání jeho dávno zapomenutých klasických prací, bude pro vás Duše Indiána překvapením.
Tato kniha je něco jiného. Je vytvořena z Ohiyesových spisů, sestavena z různých zdrojů, upravená a sešitá v jedno celkové tematické vyprávění, které dává hlas duchovní vizi, jež oživovala všechny jeho spisy a proslovy.
Byl to choulostivý úkol, ale myslím si, že ho bylo potřeba vykonat.
Ohiyesa žil a psal v době, během níž se musel svému lidu vzdálit a takřka se z něj úplně vydělit, aby dosáhl věrohodnosti i pro neindiánské čtenáře, pro něž Indiáni téměř nebylilidmi. Jak sám říká: "Museljsem cestovat mezi Indiány a studovat jejich povahu, jako bych nebyl stejné rasy."
Za tento odstup však musel zaplatit svou daň. Sledovat ho, jak ve svých spisech zápasí s objektivitou, znamenalo sledovat muže zápasícího se svým srdcem. V jednom odstavci o Indiánech mluví v objektivních terrnínech a nazývá je "oni" nebo "Původní obyvatelé", to když se pokouší vystupovat jako nezaujatý analytický pozorovatel. Hned v dalším odstavci ztrácí však svůj odstup a začne mluvit o "nás", jako by se jeho námaha a vnitřní sebeklam staly neúnosnými.
A právě tato rozdvojenost se mu stávala stále větším a větším utrpením. Den po dni, krok za krokem se přibližoval ke zpŮsobům, kterým ho učili strýc a babička, až se nakonec vrátil do lesů svého dětství, aby zde žil svůj život uprostřed lesního klidu a ticha. Charles Alexander Eastman, tlumočník, lékař a poradce prezidentů se stal znovu Ohiyesou, synem Mnoha Blesků a hrdým dědicem odkazu Santíjů. Uzavřel tak posvátný kruh svého života návratem k bodu, ze kterého vyšel.
Jsem hrdý na to, že tímto sborníkem mohu uzavřít kruh jeho psané tvorby. Vracím mu tak jeho tradiční jméno a pohled rovnocenného člena národa Dakotů. To znamená, že tam, kde to nebylo nepatřičné, jsem změnil "oni" na "my", a čas minulý jsem posunul zpět do přítomného, aby myšlenky, které v mládí a ve středním věku byly součástí Ohiyesovy duchovní vize, byly opět předloženy jako jeho vlastní.
Myslím si, že by tato rozhodnutí schválil a kdyby mohl, byl by je sám učinil. Poprvé je mu tak umožněno mluvit za svou rasu a víru. Také jsem učinil některá rozhodnutí ohledně používaného jazyka, abych ho přizpŮsobil sou- časnému cítění.
Tam, kde to bylo vhodné, jsem se sna,žil jeho jazyku dodat na naléhavosti. Dále jsem upravil některé z výrazů, které by se dnes zdály urážlivé, například slovo "divoch" při popisu Indiána. Přesto že tyto výrazy byly ve své době používány často spíše z dŮvodu popisného než vyjadřujícÍho skutečné mínění, zní našim uším hrubě a zkreslují náš pohled na text, ve kterém se objevují. Podobně jsem také pozměnil úseky v textu, ve kterých Ohiyesa používá nIndiány rezervací" jako symbolu ztracených indiánských hodnot. Dnes má Indián, který zůstane v rezervaci, často větší šanci žít podle svých tradičních hodnot než ten, který odejde. S ohledem na to jsem se tyto odkazy snažil přestylizov at soudobými slovy za použití vyjádření jako "Indián, který se zřekl svých tradičních hodnoť'.
Konečně, vybíral jsem to nejlepší z mnoha Ohiyesových prací. Skládai jsem věty z různých zdrojů, vynechával věty a vyjádření, myšlenky z různých pramenů sestavoval do společných odstavců. Tu a tam jsem změnil podstatné jméno na zájmeno nebo přizpůsobil věty tak, aby na sebe navazovaly jednotlivé pasáže. Odstavce jsem spojoval do běžného textu bez vsuvek a odkazových poznámek.
Za normálních okolností bych se takové editorské manipulace obával. Ale Ohiyesa byl básníkem ducha a nikoliv vědcem. Jak řekl ve své předmluvě k Duši Indiána: "Moje knížka nepředstírá, že je vědeckým pojednáním. Nechtěl jsem hromadit více vyschlých kostí, ale obalit je masem a krví."
Sdružováním jeho slov z rozdílných pramenů a jejich kladením vedle sebe jsem se pokusil sebrat suché kosti dobového textu, obalit je masem a krví a použít tak jeho vlastních slov k odhalení bohatstvíjeho duchovní vize. Pokusil jsem se, jeho slovy, "zdůraznit její univerzální kvalitu a osobní půvab".
Mnohé z toho, co obsahuje toto vydání, pochází z Ohiyesovy knihy Duše Indiána (The Soul of the Indian). Další materiály jsou z jeho autobiografických textů Indiánské dětství (Indian Boyhood) a Z hlubokých lesů do civilizace (From the Deep Woods to Civilization). Dále pak z knih Staré indiánské časy (Old Indian Days), Indiánský skaut vypráví: Průvodce pro skauty a skautky (Indian Scout Talks: A ~uide for Boy Scouts and Camp Fire ~irls), Indián dnes: Minulost a budoucnost prvních Američanů (Indian Today. The Past and Future of the First Americans) a ze série článků uveřejněných v roce 1949 v The New Bedford, Massachusetts Sunday Standard Times, ve kterých Ohiyesova žena Elaine ~oodale Eastmanová vytvořila koláž jeho myšlenek na různá témata.
Čtenáři, který by si přál provést vědečtější analýzu Ohiyesova díla, doporučuji, aby se vrátil k těmto originálům. Bylo mým cílem odhalit srdce tohoto muže a nechat zpívat jeho ducha. Snažil jsem se vytvořit knihu, která by byla poctivá k Ohiyesovy, působivá pro čtenáře a přiměřená naší době.
Pokud vás jako čtenáře unesla slova tohoto nejbrilantnějŠího i nejcitlivějŠího původního amerického myslitele, udělal jsem svou práci dobře.

Kent Nerburn
Bemidji, Minnesota, 1993

Další stránka...